MŮŽE SE STÁT VDOVEC KNĚZEM?

Odpověď je zdánlivě jednoduchá: Ano, může.

Jenže je zde mnoho podmínek, které obecně platí pro každého, kdo se chce stát knězem, nebo jáhnem. Svátost svěcení platně přijímá pouze pokřtěný muž. Aby byl někdo dovoleně vysvěcen na kněze nebo jáhna, vyžaduje se, aby na základě zkoušky vykonané podle normy práva měl náležité vlastnosti podle úsudku vlastního biskupa nebo příslušného vyššího představeného, aby nebyl stižen žádnou iregularitou ani žádnou překážkou a splnil předpoklady podle kán. 1033 - 1039; kromě toho musí být doklady podle kán. 1050 a provedeno zjišťování podle kan. 1051. Kromě toho se vyžaduje, aby byl podle přesvědčení zákonného představeného považován za vhodného k církevní službě.

Aby někdo obdržel svěcení, musí mít náležitou svobodu; je zakázáno kohokoliv jakýmkoliv způsobem a z jakéhokoliv důvodu nutit k přijetí svěcení, anebo kanonicky vhodného odvracet od přijetí svěcení. Ke svěcení se připustí pouze ti, kteří podle moudrého rozhodnutí vlastního biskupa nebo příslušného vyššího představeného, po zvážení všech okolností, mají neporušenou víru, jsou vedeni správným úmyslem, mají náležité znalosti, mají dobrou pověst, jsou mravně bezúhonní, osvědčili se ve ctnostech a mají další vlastnosti, tělesné a duševní, vhodné pro přijetí svátosti svěcení.

Svěcení na kněze se uděluje pouze těm, kdo dovršili dvacátý pátý rok věku a jsou dostatečně vyzrálí; zachová se mezidobí alespoň šesti měsíců mezi jáhenským a kněžským svěcením; ti, kteří jsou určeni pro kněžství, připustí se k jáhenskému svěcení teprve po dovršení dvaceti tří let věku. Kandidátům kněžství je možno udělit jáhenství až po skončeném pátém ročníku filozoficko-teologického studia. Po ukončení studia se jáhnové podílejí na pastorační péči po vhodnou dobu, stanovenou biskupem nebo příslušným vyšším představeným; přitom vykonávají jáhenskou službu před vysvěcením na kněze. Dovoleně se svěcení uděluje pouze tomu, kdo přijal svátost biřmování.

Některé překážky se pokusím vyjmenovat:

Mohou být tajné, o kterých veřejnost neví, nebo veřejné o kterých se všeobecně ví.

1) Nesmí být postižený duševní chorobou, byť lehčího rázu, které si ostatní ani nevšimli.

2) Kdo spáchal zločin odpadu, bludu nebo rozkolu.

4) Kdo spáchal úmyslnou vraždu nebo úmyslný dokonaný potrat a všichni, kdo pozitivně spolupracovali.

5) Kdo sám sebe nebo jiného těžce a úmyslně zmrzačil nebo se pokusil o sebevraždu.

6) Kdo zastává úřad nebo správu duchovním podle kánonů 285 a 286 zakázanou, z nichž musí skládat účty, dokud nesloží úřad a správu a nepodá vyúčtování, a dokud tak toho není zproštěn.

7) Muž nedávno pokřtěný, dokud se podle úsudku ordináře dostatečně neosvědčil.

8) Křesťané jsou povinni před svěcením oznámit ordináři nebo faráři překážky bránící přijetí svátosti svěcení, o kterých se dověděli.

Je zde také řada možností, jak dosáhnout zproštění překážky od biskupa nebo od papeže.

zpracoval P. Jan Hodovský