Modlitba

Rozhovor s Vojtěchem Kodetem pro Katolický týdeník

Zaslechnout Boží hlas

V dnešní hlučné době je pro nás velmi těžké zaslechnout Boží hlas. V hektickém adventu pak někdy dvojnásob. Přitom advent vnímáme jako dobu, kdy bychom měli věnovat více času modlitbě a naslouchání Božímu slovu.

Co byste poradil, jak začít?

V první řadě se musím rozhodnout, čemu chci dát v době adventní přednost a pak zvážit svoje možnosti. Z nereálných předsevzetí nám bývá většinou jen špatně. Jestli chci toto období prožít také trochu duchovně, mám několik možností. Společně prožitá chvíle modlitby u rozsvíceného adventního věnce je příležitostí zastavit se a objevit kouzlo společné modlitby. Když k tomu přidám chvíli ztišení před Pánem nad Slovem Božím buď ráno nebo večer, bude to jistě dobře.

Důležitá je pravidelnost. Pokud si najdu čas na pravidelné setkání s Pánem, naučím se modlit i během dne střelnými modlitbami a touhou srdce.

Co je vlastně v modlitbě důležité? Co je to podstatné?

To nejdůležitější je osobní rozměr vztahu a touha srdce. Nikdy nesmí být na prvním místě nějaká kvantita, dokazování si něčeho sobě nebo druhým.

Má mít modlitba nějaká pravidla?

Je jistě dobře, aby moje osobní modlitba ráno a večer měla nějaký pevný rámec, ve kterém se uplatní i moje spontánní modlitba. Mohu například začít úryvkem z Písma nebo nějakou naučenou modlitbou. Součástí každé modlitby by ale mělo být osobní setkání s Pánem a naslouchání jeho hlasu. V této osobní modlitbě pak můžeme Pánu poděkovat za všechno, co nám dává a svěřit mu sebe a svoje drahé.

Jakých dalších chyb se lidé při modlitbě dopouštějí?

Život modlitby nám někdy velice zkomplikují naše vlastní představy o tom, jak má modlitba vypadat. Když s ní nejsme spokojeni, tak se přestaneme modlit. Místo, abychom vytrvali třeba jen ve snaze o modlitbu. Druhou vážnou chybou je nadměrná ritualizace naší modlitby bez účasti našeho srdce. V takovém případě je někdy důležité opustit všechny své návyky a pokusit se s Bohem být jen tak.

Jak vypadá pokrok v modlitbě?

Především není mým posláním svou modlitbu hodnotit. Důležité je, aby předmětem modlitby byl Pán a ne já. Vzpomeňme na podobenství o farizeovi a celníkovi, kde se farizeus modlil sám k sobě opojen zalíbením sám k sobě. Pravým ovocem modlitby je rostoucí vědomí naší slabosti a hříšnosti, růst lásky k Bohu a schopnosti odpouštět druhým.

Co když nastanou obtíže a nadšení ochabne?

Obtíže patří k lidskému životu, tedy i k životu modlitby. Ani v životě ani v modlitbě nejde na prvním místě o nadšení, ale o věrnost, lásku a touhu po Milovaném. Od života modlitby nás odrazuje především naše soustředění se na sebe, které se projevuje sebelítostí, leností, ale i fascinací naší prací.

Mezi největší problémy při modlitbě bývá uváděna nesoustředěnost.

Na sto procent se nedokážeme delší dobu soustředit na nic, ani na jízdu autem, to ví každý řidič. Něco jiného je mentální soustředění, kterého jsme schopni jen určitou dobu, a něco jiného je touha srdce, na které nakonec nejvíce záleží. Kdo touží, ten miluje, a kdo miluje, ten se modlí. A Bůh od nás neočekává soustředění, ale lásku a touhu po Něm.

Často nás přepadá únava či spánek, dotírají starosti. Nestává se tím naše modlitba méně kvalitní? A co když u ní třeba zdřímneme?

Náš Pán žil svůj pozemský život v lidském těle a prožíval jej se vším, co k němu patří. Zažíval tedy také únavu a ví, že na nás doléhají starosti. To, co nás v modlitbě od Pána vzdaluje, tedy není ani únava a starosti, ale formalismus a chlad srdce. Když se nám stane, že u modlitby zdřímneme, vůbec nemusíme mít z toho starosti, neboť Pán dává svým dětem chléb ve spánku. Nejlepší je propojit spánek s modlitbou a modlit se i při usínání a při starostech, a tak budeme s Pánem neustále, jako i on je s námi. A když se probudíme, můžeme v modlitbě zase pokračovat.

V čem nám může být vzorem modlící se Ježíš?

Zvláště v tom, že dal modlitbě k Otci přednost přede vším! V časovém sledu musel dát přednost někdy potřebným lidem, ale pak se modlil v noci, protože pro něj modlitba byla důležitější než spánek. Bez tohoto vnitřního pouta s Otcem vyjádřeného navenek modlitbou Ježíš neprožíval ani okamžik svého pozemského života. Mimo jiné nám tím ukázal, že stejně tak je pro nás důležité spojení s Ním, které má ovlivnit každou naši vnější činnost. Vždyť je to sám Pán, který nás učí, abychom se modlili neustále, tedy abychom neprožívali nic bez spojení s Ním.